Půda

Půda (pedosféra) je samostatný přírodně historický útvar, který vzniká a vyvíjí se z povrchových zvětralin kůry zemské. Je částí terestrického ekosystému, funkčním celkem, zahrnuje živé organismy a jejich prostředí. Vzniká a vyvíjí se vzájemným působením litosféry, biosféry, hydrosféry a činností člověka. Jejím charakteristickým znakem, pro člověka nejdůležitějším, je její úrodnost, která je ovlivňována např. genetickým půdním typem, půdním druhem, hloubkou půdy, strukturou půdy, minerální silou, půdní reakcí, sorpční kapacitou, množstvím a kvalitou humusu, mikrobielní činností, hladinou podzemní vody, konfigurací terénu apod.

Půda je třífázový systém, sestávající z pevné,kapalné a plynné fáze. Kapalná a plynná fáze (půdní voda a půdní vzduch) je zastoupena v pórech. Vzájemný poměr vody a vzduchu v půdě je dán hlavně velikostním zastoupením pórů, tedy poměrem hrubých (nekapilárních) pórů, které obsahují převážně vzduch a umožňují rychlý průchod srážkové vody půdním profilem, a jemných (kapilárních) pórů, ve kterých je obsažena převážně voda pod vlivem kapilárních sil.

Složení půd:

Póry 50%-voda 2/3, vzduch 1/3

Pevná fáze 50%-živá část (edafon, kořeny rotlin) 15%, neživá část (půdní organická hnota)85%

Vývoj půdy probíhá dlouhodobým půdotvorným procesem. Základní faktory, které tento proces podmiňují, jsou:

mateční hornina, klima, biologický faktor, podzemní voda, antropogenní faktor.

Ochrana půdy musí být zaměřena především na:

- omezení degradace půdy erozními procesy

- udržení příznivého vodního režimu v půdě

- snížení negativního vlivu chemizace zemědělství na půdu (aplikace průmyslových hnojiv, pesticidů, průmyslových kompostů, totálních herbicidů)

 

 foto A.Gajdušková

Tzv.chemická orba, plošné použití totálního herbicidu Roundup, běžné posklizňové ošetření půdy

Na této fotografii je patrný rozdíl mezi neošetřenou plochou (zelený okraj pole) a ošetřenou.

Foto A.Gajdušková

Vývoj půdy je nezbytně podmíněn existencí života na Zemi. Půdní organismy (edafon) a vegetace hrají v tomto procesu nezastupitelnou roli.

Bez účinku půdních organismů by nedocházelo k přeměně odumřelé organické hmoty na humus a nevznikl by humusový horizont, který je pro půdu charakteristický a v podstatě ovlivňuje půdní úrodnost.

Organický podíl půdy je ve srovnání s minerální částí půdy zastoupen méně, jeho vliv na půdní vlastnosti je velmi výrazný, neboť představuje její dynamickou součást.

Organismy žijící v půdě jsou aktivním činitelem, účastnícím se většiny pochodů přeměn organické hmoty. Tyto pochody probíhají buď uvnitř těl, např. žížal, nebo mimo jejich těla působením enzymů. Po svém odumření jsou spolu s kořeny rostlin významným zdrojem organické hmoty. Tyto organismy jsou na půdním prostředí závislé, jím ovlivňované a zároveň zpětně působící. Jednotlivé skupiny organismů nežijí odděleně, ale ve vzájemně spojeném systému. Jsou v rovnováze s půdním prostředím, tato rovnováha však bývá narušena klimatickými podmínkami, kultivačními zásahy (utužení půdy pojezdy těžké techniky, orba, kypření) případně aplikací chemikálií do půdy (průmyslová hnojiva, herbicidy,fungicidy apod.).

Zcela nezastupitelná je, vedle přeměn organické hmoty, jejich funkce strukturotvorná. Úrodné půdy mají takovou strukturu, která zabezpečuje optimální poměr vody  a vzduchu v půdě. Jsou kypré, propustné pro vodu, ale zároveň vododržné.

Počty organismů v půdě jsou ovlivněny mnoha faktory, např. klimatem nebo vegetačním krytem. Rozdílný je rozklad organické hmoty v aridních pouští od lesa v humidním klimatu. Rozdíl mezi druhy půdních organismů je i v půdách s kyselou nebo alkalickou reakcí. Odlišnosti budou v tropických a chladných oblastech.

Pro představu kolik organismů se v půdě průměrně nachází na 1m2 a hloubce 30cm uvádím následující přehled:

baktérie 1 bil., jejich celkové množství na hektar se pohybuje řádově od několika set kilogramů po 5 tun

houby 1000 mil., jejich celkové množství na hektar se pohybuje od 1 do 10 tun

řasy 1 mil., celkové množství na hektar činí 50-600kg

mikrofauna 0,61 bil.

vířníci, háďátka, roztoči a chvostoskoci 1 175 000

roupice, plži, pavoukovci, mnohonožky, stonožky, brouci...  10 300

žížaly 80 (optimální počet je 800 jedinců)

Význam žížal při transformaci organických látek v půdě je mimořádný. Pevná organická hmota kořenů a částí rostlin musí být v půdě prvotně rozmělněna půdními živočichy a zpracována pomocí enzymů v jejich zažívacím traktu. Právě při tomto počátečním stádiu rozkladu organické hmoty hrají žížaly nezastupitelnou roli. Jsou schopny zkonzumovat velké množství organických zbytků. Průchodem organického materiálu zažívacím traktem žížal jsou urychlovány humifikační procesy, exkrementy žížal jsou významným zdrojem dusíku (obohacení půdy dusíkem výměšky a mrtvými těly se může pohybovat kolem 100 kg N/h/rok). Dále půdu kolem sebe "očkují"mikroorganismy, které ve velkých počtech žijí v jejich tělech.

Na hospodářsky využívaných plochách mají vliv na populce žížal pěstované kultury a také zásahy člověka. Po rozorání starých pastvin může poklesnout počet žížal až o 70%. Na orné půdě souvisí počty žížal s pěstovanými plodinami, zařadí-li se víceleté pícniny, pak počty žížal mohou dosáhnout tříčtvrtin množství nacházejícího se pod travními porosty.

Orientačním indikátorem zdraví půdy na naší zahradě je  množství půdních živočichů nacházející se v ní. Stačí ti viditelní pouhým okem. Pokud nalézáme množství žížal (a zejména žížalince-koprolity na povrchu záhonů), je zde předpoklad, že naše zahrádka se nachází v dobré kondici. Množství žížal je možné zvýšit i přihnojováním organickou hmotou (kompost, vyzrálý hnůj..). Pomůžeme naší zahrádce postupně získat zpět potřebnou rovnováhu.

Půdní organická hmota

Pod pojmem půdní organická hmota rozumíme všechny neživé organické látky, které se nacházejí v půdě či na jejím povrchu. I když nemá kvantitativní převahu nad částí minerální, má rozhodující vliv na půdní vlastnosti a tím i na půdní úrodnost. Zásoby uhlíku, obsažené v půdní organické hmotě jsou vyšší, než množství tohoto prvku v ostatních zdrojích nad pevným zemským povrchem.

Půdní organickou hmotu lze rozdělit na tři skupiny:

- humusotvorný materiál, což jsou odumřelé zbytky živočichů, rostlin a mikroorganismů, nepodléhající dosud transfomačním pochodům. Hlavním zdrojem jsou podzemní části rostlin, které zůstanou v půdě po sklizni, posklizňové zbytky nadzemních částí, které se po zapravení do půdy dostanou do orničního horizontu. Významným zdrojem jsou i rostliny na zelené hnojení a kompost.

-meziprodukty rozkladu a syntézy (mezistupně přeměn humusotvorného materiálu - látky nespecifické)

-humus, což je organická hmota prošlá humifikačními procesy, jsou to látky specificky půdní

Utužování půdy v praxi. Foto A.Gajdušková

Kontakt

pozemskazahrada +420 731 276 158 pozemskazahrada@seznam.cz