Udržitelné zahradničení

  

Když se řekne stará zahrada, vybaví se mi především úžasná kniha – a také kreslený film Jiřího Trnky. Stará zarostlá zahrada se vzteklým a sprostým kocourem se stane místem mnoha dobrodružství pěti malých kluků...potkají i mluvící velrybu nebo sádrového trpaslíka.

Jiří Trnka na papír znamenitě převedl tajemné kouzlo starých zahrad:

„Uvnitř bylo vidět spoustu vysoké trávy, šla klukům až nad hlavu, a taky nějaké keře a dosti šero. Pod jedním keřem stál kamenný trpaslík a usmíval se. Měl čepici ještě trochu červenou, ale ostatní barvy už byly pryč, deště je vzaly.“

Píše také o sudu se zelenou vodou, kde lezou černí šneci, do zahrady vedla stará rezavá branka...

Snad každý by si vzpomněl na takový sud nebo plechovou vanu s vodou na zahradě svojí babičky...Dnes už na zahradách sudy s vodou nestojí, a není v nich ani vysoká tráva, která by šla dětem až nad hlavu.

Zahrady jsou přehledné, s pečlivě střiženou trávou, s okrasnými keři a stromy a protože prostoru není nazbyt, jedná se většinou o zákrsky.

A zahrady založené před sedmdesáti, osmdesáti, sto lety v původním stavu by se daly spočítat na prstech jedné ruky.

Všichni jezdí třeba do Provence obdivovat venkovské zahrady a původní malebné domečky s  ošlapanými kamennými podlahami a oprýskaným nábytkem, ale doopravdy by tak chtěl bydlet asi málokdo. Jinak bychom si do svých domů nedáváli plastová okna, umělohmotné podlahy a staneme-li se náhodou majiteli staré zahrady, i tu vezmeme z gruntu.

Noví majitelé starých domů i zahrad většinou přistupují k okamžitým radikálním úpravám, mnohdy v nich nezůstane jediný původní strom. Takové počínání může být unáhlené, protože dalšího vzrostlého stromu se už za svůj život nedočkáme. Pokácet ho trvá pár minut, ale roste podle druhu i desítky let. Pominu-li estetickou stránku věci, stromy jsou skvělá klimatizační zařízení, a to se nám v horkém letním počasí náramně hodí: 

„Nejdokonalejší rozptyl sluneční energie se děje vodou prostřednictvím rostlin. Hlavní energetické děje se odehrávají na povrchu porostů, kam dopadá sluneční záření. Pokud není k dispozici voda, která by se pohlcením sluneční energie odpařila, mění se sluneční záření v teplo. Nejdokonaleji rozptylují sluneční energii rostliny bohatě zásobené vodou, které představují neobyčejně účinné klimatizační zařízení. Na růst a fotosyntézu spotřebovávají zanedbatelné množství energie ve srovnání s energií, kterou rozptylují v náš prospěch a ve prospěch mírnějšího klimatu. Pokud ignorujeme tuto funkci rostlina vody, působíme nesmírně velké změny toků energie v krajině a tvoříme z ní step.

Vzrostlá lípa, dub či kaštan o průměru koruny 10 m zaujímá plochu 78m2 a odpaří (transpiruje) za den 400l vody, pokud počítáme, že se odpaří denně 5 l/m2 . Na výpar tohoto množství vody je potřeba 400  x 2,5 MJ =1000 MJ sluneční energie, tj. 278 kWh. Takový strom chladí v době od 8 hodin ráno do 20h večer průměrným výkonem 23,2 kW. To znamená, že několik desítek km2 lesa dostatečně zásobených vodou chladí výkonem vyšším, než je instalovaný výkon všech našich elektráren. Vodní pára odcházející z listu při transpiraci se sráží na chladných místech nebo vytváří ráno rosu, při čemž se kondenzací uvolňuje zpět skupenské teplo. Neznáme přitom dokonalejší regulační systém, než mají rostliny – na každém mm2 listu se nachází přibližně 50-100 průduchů, z nichž každý reguluje výdej vody podle aktuálního množství v pletivech, podle vlhkosti vzduchu a teploty listu,  navíc je výdej vody dlouhodobě regulován pomocí hormonů. Je těžké představit si toto ohromné množství čidel, počítač vyhodnocující informace z každého čidla, ventily ovládající výdej vody každým průduchem a množství vodičů! Na podzim listy opadají, a pokud není majitel líný, shrabe je a dá do kompostu, kde se všechny látky recyklují. Navíc snižuje zatížení atmosféry oxidem uhličitým, ukládá ho totiž v organické formě do kompostu a následně vrací zpět do půdy.“

Ke staré zahradě, o domu nemluvě, je třeba přistupovat s určitou pokorou a úctou, k místu, rostlinám i předešlému majiteli, který na tomto místě mnohdy strávil desítky let a zanechal zde svoji stopu. Je třeba se nejprve rozhlédnout a vyčkat, abychom ukvapeně a hlavně zbytečně nezničili kouzlo, na kterém kdosi před námi intenzivně pracoval velmi dlouhou dobu.

                               

Také by se mohlo stát, že nevědomky odstraníme ze zahrady původní, místní odrůdu, nebo kultivar, který v sobě nese cenné vlastnosti, např. chuť nebo odolnost vůči chorobám.

Byly použity citace z knihy:

 Zahrada od J.Trnky 

 Distribuce a využití slunečního záření na Zemi-J.Pokorný, V.Jirka, E.Pecharová a J.Procházka (1999)

 

 

Kontakt

pozemskazahrada +420 731 276 158 pozemskazahrada@seznam.cz